PRAVDA

ŽIDOVSKÁ POVÍDKA

To máte tedy pravdu, že pokud se pravdy týká, byl to jediný náš rabín Rabínovič, který ji skutečně a poctivě hledal, miloval i nalézal. Proto ho také často navstěvovali nejrůznější rabíni a jiní zbožní a učení mužové, aby se v jeho přítomnosti pohádali o pravdu. Toseví, každý doufal a čekal, že rabín Rabínovič dá za pravdu jen té jeho pravdě.

Jednou se k němu dostavil i rebe tarnopolský a rebe bohumínský, dva odvěcí soupeři. Rebe tarnopolský byl z těch nejpřísnějších, zatímco rebe bohumínský byl víc k lidem, a proto emancipovaný. Tehdy se právě hádali o to, zda doktor Absolon smí nebo nesmí mít u sebe kapesník, když jde v sobotu k nemocnému. "Co je to za blbou otázku," rozčiloval se rebe tarnopolský. "Proč by doktor Absolon měl u sebe kapesník, když stejně nesmí v šábes navštívít nemocného, i když je lékař. Já nebo vy anebo také náš velmi uctívaný rabín Rabínovič by jít mohli, ale protože nejsme lékaři, tak bychom tomu nemocnému nepomohli, ale doktor Absolon? Pro něho je to práce, a kdybychom už i my, rabíni, schvalovali, aby se v sobotu pracovalo, kam by se svět řítil, kam bychom přišli?!"

Po těchto slovech se podíval tarnopolský rebe na rabína Rabínoviče a očekával, co k tomu náš velký hledač pravdy řekne. Rabín Rabínovič dlouho přemýšlel a pak řekl: "Máte pravdu, rebe tarnopolský."

"A to zas nemá," rozčiloval se rebe bohumínský, "neboť stojí psáno, že v sobotu můžeš zachránit kozla, který spadl do studně. Proto může doktor Absolon navštívit v šábes každého nemocného, který by mohl zemřít, kdyby doktor Absolon k němu přišel až v jom rišon, až v první den týdne, v neděli."

"Hm," zamýšlel se ještě hlouběji rabín Rabínovič a dlouho hledal ve svatých knihách. Pak rozhodl takto: "Kozel nebo člověk? Kdo je bližší Všemohoucímu? Samozřejmě člověk. Proto může doktor Absolon navštívit nemocného i v šábes. Máte pravdu, rebe bohumínský."

"Ale ten kapesník u sebe mít nesmí," rozhorlil se nyní rebe tarnopolský. "V sobotu se přece nesmí nic nosit, protože každé nošení je práce. Ten kapesník nesmí u sebe mít. Pravdu mám já!" A také se díval, co tomu řekne náš rabín Rabínovič.

"Máte pravdu," odpověděl moudrý muž po dalším dlouhém přemýšlení. "A nemá," vyštěkl rebe bohumínský, "Co když ten doktor Absolon, chraňbůh, právě v sobotu bude mít rýmu? Co potom? Přijde k nemocnému, nezdrží se, kýchne, bacily se rozletí, nemocný se nakazí a zemře. To přece nesmí dopustit. Doktor Absolon musí mít u sebe kapesník, když jde v sobotu k nemocnému.

Jenže aby nezhřešil, tak mu musí jeho doktorová v pátek, než vyjde první hvězda, přišít ten kapesník ke kapsičce. Pak už bude součástí oděvu, takže doktor Absolon bude mít u sebe kapesník, aby chraňbůh nenakazil v šábes nemocného, kterého smí navštívit, protože kozel se smí vytáhnout v sobotu ze studně, bude mít kapesník, a přece nebude nic nosit."

Po tomto proslovu si bohumínský rebe oddychl a byl zcela jist, že ted' mu rabín Rabínovič dá za pravdu. A taky že jo. Náš rebe prohlásil, že rabín z Bohumína má pravdu. A mohl být klid.

Jenže v té době se točila v pokoji i Rabínovičova žena, moc naštvaná, protože jí ti tři zbožní a moudří mužové ve svém zanícení sypali popel na koberec. Jelikož nemohla "sjet" hosty, obořila se na rabína Rabínoviče. "Co to mluvíš za nesmysly," sjela ho, "napřed říká rebe z Tarnopola tak a ty řekneš, že má pravdu. Pak ti rebe bohumínský tvrdí pravý opak a ty mu samozřejmě taky dáš za pravdu a pak zas rebemu z Bohumína. Copak se nemůžeš rozhodnout? Pravdu může mít přece jenom jeden z nich. A neklepej mi popel na koberec!"

"A ty máš taky pravdu," přisvědčil ženě náš moudrý rabín.

Vídíte, tak velice ctil pravdu náš rabín Rabínovič.

Z KNIHY JANA MARTINCE POTKAL KOHN RABÍNOVIČE